Amerika
Vánoce v USA
V Americe se křesťanské Vánoce slaví podobně jako ve Velké Británii. Američané však o Vánocích rádi zdobí své příbytky i zvenčí, a rodinné domy se tak mnohdy proměňují v reklamu na vánoční žárovičky. Kromě vánočních pohlednic se Santa Clausem a Svatou rodinou se o Vánocích posílají jako vánoční pozdravy rodinné fotografie. V USA jsou velmi oblíbené vánoční stromky, ale pravé jehličnany jsou drahé. Chudší rodiny používají jejich umělé náhražky a stoupenci ekologického hnutí zdobí strom vysazený na zahradě nebo v květináči. V kalifornském městě Passadena mají dokonce celou alej vánočních stromků. Je dlouhá jeden a půl kilometru a vysadili ji osadníci před 100 lety. Od roku 1921 se vždy o Štědrém večeru rozzáří tisíci barevnými žárovkami. O Štědrém dnu se pořádají vánoční večírky. Oblíbeným zvykem je zavěšení větvičky jmelí doprostřed pokoje, ve kterém se rodina a přátelé scházejí u prostřeného vánočního stolu. Ocitne-li se pod větévkou dívka nebo žena, může ji kdokoliv z účastníků oslavy políbit. Stejně oblíbené jako jmelí jsou i větvičky cesmíny. Hlavním vánočním jídlem je pečený krocan s nádivkou. Krocan se upravuje v chřestové omáčce a zavařenině a podává se s brambory, bramborovou kaší a míchanou zeleninou. Nesmí chybět ani puding nebo koláče plněné čerstvým ovocem (pies) a vaječný koňak. Oblíbené perníkové figurky hospodyňky nejčastěji koupí v supermarketu. Dárky v Americe roznáší Santa Claus. Tradici sv. Mikuláše zavedli na novém kontinentě Holanďané, kteří vánočnímu staříkovi říkali Sinter Klaas. Angličtí osadníci jméno zkomolili na Santa Clus a noví přistěhovalci mu začali říkat Santa Claus. Původně se dárky dávaly 6. prosince. K přesunu rozdávání dárků na 24. prosinec neúmyslně přispěl profesor anglické literatury Clemente Clarke Moore, když jako vánoční dárek pro své děti v roce 1882 napsal báseň o 56 verších. Jmenovala se Návštěva svatého Mikuláše a legendární biskup v ní byl vypodobněn s ohledem na holandské tradice, ale i s velkou dávkou tvůrčí fantazie. Pana profesora prý při popisu fyziognomie hodného svatého inspiroval vzhled jeho dlouholetého přítele Jana Duyckincka.
O rok později byla báseň uveřejněna v newyorských novinách Troy Sentinel a celá Amerika se dozvěděla, že Santa Claus je rtuťovitý tlouštík, který si nedělá starosti s nadváhou, chodí vždy pečlivě oblečený do červeného pláště s hermelínovým lemem a přes kulaťoučké bříško si utahuje kožený pásek. Nohy mu hřejí vysoké nablýskané holínky z pravé kůže. Vůbec mu nevadí, že je mrňous, má ve tvářích dolíčky, nos jako třešinku a dlouhý bílý plnovous poprášený sněhovými vločkami. Neustále se potutelně usmívá a jiskrné oči se dívají na svět s láskou a porozuměním. Je vášnivým kuřákem a svou fajfku nacpanou holandským tabákem nikdy neodkládá. Jezdí na saních s rolničkami, do kterých je zapřaženo osm sobů s nádhernými jmény Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Cometa, Cupido, Donder a Blitzen. Do lidských obydlí přichází nepozván, ale o to toužebněji očekáván. Nikdy nepoužívá dveře, i když mu jeho váha trochu překáží při šplhání krbovými komíny. Kdo chce dostat dárek, musí zavěsit do komína, na kliku u dveří nebo okna čistě vypranou punčochu. Každý může Santa Clausovi poslat dopis nebo mu nechat vzkaz v zimní botě. Většina amerických dětí před tím, než jde spát, přichystá pro Santu malé pohoštění - sklenici mléka a talíř sušenek. Santa Claus má v poslední době kromě sobů a skřítků, vyrábějících na Aljašce dárky pro děti, ještě jednoho pomocníka. Je to Uncle Santa Claus, kterého si vymysleli američtí černoši. Podle nich je bílý Santa Claus nudný a zkostnatělý patron, který nejraději postává v halách obchodních domů a místo radosti umí rozdávat jen drahé dárky. Černý Santa Claus naopak rád tančí a zpívá na ulicích Harlemu reggae, troubí na trubku a umí hrát na saxofon. Nemá saně ani soby a někdy mu chybí i dárky, ale je s ním veselo a každý ho má rád. Stejně jako jeho starší bratr zastrkuje kalhoty do vysokých bot, červený kožíšek má stažený v pase a na hlavě nosí kapuci.
Pro většinu Američanů je však přitažlivější oslavou Den díkůvzdání (Thanksgiving day), který připadá vždy na čtvrtý listopadový čtvrtek. Američané si o něm připomínají události z počátku osidlování Ameriky evropskými kolonisty. Dne 21. prosince roku 1620 zakotvila u amerických břehů loď Mayflower s anglickými protestanty na palubě. Sto jedna cestujících založilo na americkém kontinentu v nynějším státě Massachusetts kolonii Plymouth. Osadníci museli během zimních měsíců svést tvrdý boj o záchranu holého života. Téměř polovina kolonistů zemřela a jara by se nedožil ani zbytek, kdyby bělochům neposkytli pomoc domorodci. Indiáni naučili Otce Poutníky, jak v divočině přežít. Jen díky nim měli bílí osadníci na podzim bohatou sklizeň, která je měla v dalším roce uchránit před hladem a nemocemi z podvýživy. Z vděčnosti se rozhodli sklizeň oslavit třídenními dožínkami, na které pozvali indiánské přátele. Indiáni nepřišli s prázdnou. Jako dary přinesli maso a kukuřici. Z tohoto mírumilovného setkání dvou kultur se vyvinul svátek díkůvzdání. Později jej vítali běloši již bez indiánů, kteří na útěku před puškami americké armády a domobrany neměli na oslavy příchodu bílých Otců Poutníků čas ani náladu. Den díkůvzdání je dnes velkým svátkem amerických rodin, o němž se pod rodnou střechou tradičně scházejí celé rodinné klany. Tradiční součástí jídelníčku je dozlatova upečený krocan s nádivkou z jedlých kaštanů, kukuřice nebo brambor. Nesmí chybět ani vepřová žebírka, virginská šunka, čerstvé krevety, zelenina a palice kukuřice, uvařené ve slané vodě nebo opečené na grilu, klikvová omáčka a na závěr sladký dýňový koláč.
Vánoční sezona začíná v USA po Díkůvzdání a není divu, že po opulentním hodování jsou všichni unavení a jen těžko nabírají síly k dalším oslavám. Národnostně pestrá Amerika kromě toho v prosinci nenabízí jen křesťanské Vánoce. Židé slaví chanuku, svátek světel, a v černošských rodinách je stále populárnější slavnost prvních plodů sklizně, tzv. kwanzaa.
christmas
(eliska, 22. 12. 2011 15:03)